O jeho práci

Inscenovaná fotografie

Fotografie vznikaly téměř výhradně ve formě uzavřených tematických celků. Koncem 60. a začátkem 70. let šlo především o inscenovaný portrét, nejčastěji dívčí tváře ve spojení s různými rekvizitami "městského folklóru".  Autor je považován za jednoho ze zakladatelů tzv. "nové vlny české inscenované fotografie 70. let".

Výtvarný dokument

Později byly nafotografovány dva cykly výtvarných dokumentů a portrétů - Masopust (1977 -78) a Tváře starého města (1971-78).  Ze soukromé citové sféry pocházejí dva cykly montáží Cesty k návratům (1971) a Obydlené stromy (1979) a cyklus Vzpomínky na dům (1978).

Eticky problémová fotografie

Z oblasti problémové fotografie byla zpracována tři eticky vyhraněná témata:  Miserere (1971-75) je věnováno postiženým dětem, Dysgenesis (1977-78) se zabývá odchylnou sexualitou a Medicus (1979) šarlatánstvím v léčení.
Cykly Prostory (1980-83) a Předěly (1980) využívají iluzívnosti zrcadlového obrazu. Události jednoho roku (1983) sledují proměny jednoho konkrétního banálního místa v průběhu času - plynutí času bez naplnění, totalitní doba.

Happening, akce

Šest dalších celků vychází z happeningu a kolektivní hry.  Akce byly připraveny a autorsky režírovány tak, aby výsledným produktem nebyla jenom akce jako taková, ale aby byl vytvořen fotografický záznam s dostatečnými obrazovými kvalitami.  Zážitek účastníků se tak přesouvá na pozdějšího diváka fotografií.  Sedmikrásky (1978), Malá odpolední událost (1981) a Ukládání stínů (1982) jsou spontánní výtvarné hry, akce Chraňte stromy (1983) je ironický žert s ochranářskou tematikou.  Akce Zkušenost (1983) je ilustrací určitých obecných vývojových zákonitostí, Sdělení (1985) je úvahou o možnostech a konfliktech v informování a sdělování.

Minimal art

Cyklus Zkoumání krychle (1984-86) je analýzou výrazových a výtvarných možností tohoto primárního objektu minimal artu, krychle má však nikoliv hladký, ale "biologicky" členěný zmačkaný povrch. Z minimal artu vycházejí ještě cykly Panelák (1986), Zátiší s vodními hladinami (1987) a cyklus Malé vizitace (1984), který je záznamem neurčitých dějů a pohybů ve vymezeném neosobním prostoru.

Přenos a deformace emulze

V následujících třech cyklech byla použita vlastní technika přenosu fotografické emulze. Protokol o těle (1986) je cyklus montáží, které předkládají lidské tělo nikoliv jako estetický motiv, ale jako zkoumaný, nepřátelský, nemocniční objekt. Cykly Přelety a pády (1987) a Návraty (1987) kombinují formu montáže a zátiší a využívají všedních objektů a starých rodinných fotografií k hledání nových souvislostí.

Dekorativní fotografie

Cyklus Zátiší (1981-90) obsahuje dekorativní fotografie pro interiérové využití.  Časově posledním fotografickým cyklem jsou digitálně přepracované mikroskopické snímky vrypů do skla Nástrahy (2010).

Fotografický profil autora

Fotografický profil autora byl detailně a velmi kvalitně zpracován v bakalářské práci Jany Bauerové Petr Balíček – fotograf při zakončení jejího fotografického studia na Slezské Univerzitě v Opavě.

Malba

Od roku 1990 nahradila fotografickou tvorbu olejomalba. Obrazy jsou konstruovány z imaginárních anatomicko-biologických prvků a jsou nesporně ovlivněny oborem autorova studia a profese.  Zpočátku se jednalo o jakési nahlížení do otevřeného ženského těla a realizování vlastní zjednodušené a vyspekulované představy o jeho vnitřním uspořádání a fungování. V pozdějších obrazech je elementární biologická tvarovost využita k širším účelům, např. k ilustracím obecně biologických jevů, společenské agrese, erotiky. V tématech i názvech obrazů je stále více využíváno ironie a nadhledu - Chvíle pro vypuštění psů (1992), Květiny pro deviantku (1998), Korunovace pobudy (2000), Malá pusa pro velký den (2000), Přelet nad táborem lidu (2001), Klonování Popelky (2001), Fertilizace Popelky (2002), Malá noční avantýra (2004), Portrét pomahače (2003). Většina tematických i formálních otázek je řešena se zdůrazněným smyslem pro absurditu tvarů a situací, oblíbenou autorovou polohou je groteskno.

Digitální malba

V roce 2011 došlo k poslední změně používaných pracovních postupů a od této doby je tvorba zaměřena na digitální malbu na obrazovce počítače, výsledkem jsou C-printy na syntetickém plátně nejčastěji formátu 80x105 cm.